Vítr

Vítr je pohyb vzduch (proudění) vůči zemskému povrchu. Z fyzikálního hlediska je to vektorová veličina, takže má velikost (rychlost) a orientaci (směr). Vítr je prostředkem přenosu částeček, které způsobují tvarování reliéfu (Eolické jevy). Dále má mnoho vedlejších funkcí např. odnímání tepla a vlhkosti. V historii byl a je vítr využíván jako zdroj energie.

Vznik větru

Horizontální prodění vzduch, tedy vítr, je zapříčiněno nestejnoměrným rozložením atmosférického tlaku, které souvisí s nestejnoměrným rozložením teploty vzduch. Toto rozložení je způsobené tím, že vzduch na daném místě se ohřívá více ve středu nebo naopak. Tím se ve středu snižuje hustota a tak se izobarické plochy (vzdušná obdoba vrstevnic) prohýbají a tak studený vzduch proudí do teplého středu a teplý vzduch vzhůru. Tam se ochlazuje a opět po stranách okolo teplého středu proudí dolů, tím je koloběh uzavřen. Avšak pokud se celá plocha ohřívá stejnoměrně, izobarické plochy se neprohýbají a tak vzduch nikam neproudí- co se týká horizontálního směru. Tomuto stavu se říká bezvětří. Avšak na proudění vzduchu nemá vliv pouze tlak vzduchu, ale také zemská rotace. Tomuto působení se říká coriolisovi síly. Ty způsobují, že se vítr stočí, a to na severní polokouli doprava a na jižní doleva.

Směr větru

Směrem větru se rozumí směr, odkud vítr vane. To znamená, že směr větru je vždy opačný než vektor horizontální složky větru. Udává se ve stupních, popřípadě názvů světových stran jim odpovídajících. K jeho určení se používají směrovky (korouhve) nebo větrné rukávy

Rychlost větru

Rychlostí větru je myšlena vzdálenost, kterou urazí vzduch za časovou jednotku vůči zemskému povrchu. Obyčejně má jednotky m/s či km/h. K jejímu určení se používají anemometrů, která mají tři možné principy-mechanický, aerodynamický a zchlazovacím. Rychlost větru je zmapována v tabulkách, z kterých je neznámější Beufortova stupnice síly větru. Ta je zkonstruována na základě účinků různé síly větru na počet plachet soudobé fregaty. Ojediněle se vyskytují extrémy rychlosti větru.Je to zejména v tropických cyklónách, trombách a tornádech. Nejvyšší naměřená rychlost větru při zemském povrchu byla naměřena v USA a činila 115,6 m/s. Cyklóny mají více známé místní názvy jako hurikán či tajfun. Tromby jsou velmi prudké vzdušné víry místního rázu s přibližně svislou osou otáčení a s průměrem několik desítek až stovek metrů. V USA, kde se nazývají tornáda, se tromby vyskytují nejčastěji. Doposud se nepodařilo přesně vysvětlit vznik tornád, avšak předpokládá se, že k jejich vzniku je potřeba extrémně instabilní teplotní zvrstvení ovzduší.