Duny jsou typickým
tvarem akumulačního reliéfu. Jsou to terénní vyvýšeniny
uloženého písku, které vznikají při poklesu síly větru
pod transportní hranici. Předpokladem je obvykle také
přítomnost nějaké překážky (kámen, trs vegetace…).
Povětšinou mají tvar
atypického valu, který má výrazně jiný sklon návětrné a
závětrné strany. Obvykle má návětrná strana duny sklon
5-12° a závětrná 30-60°. Výška přesypů je různá,
dosahuje i několika desítek metrů. Na vrcholech dun vznikají
proděním detailní a proměnlivé tvary-čeřiny. Je to
pravidelně zvlněný povrch nezpevněného sedimentu (písek),
kde se pravidelně střídají hříbky a mělké rýhy. Na
dunách dosahují výšky několika cm a délky až 30cm.
Podle tvaru a podle
polohy k převládajícímu směru větru rozlišujeme několik
typů pískových přesypů
· příčné
· podélné
· barchany
· parabolické
- Příčné duny jsou protažené kolmo ke směru větru, mají zaoblený hřbet.
- Podélné jsou naopak rovnoběžně protáhle ke směru větru, jsou velmi dlouhé.
- Barchany jsou srpovitě zahnuté se silným hřbetem ze kterého po směru větru vybíhají dva zužující se výběžky.
- Parabolické jsou stejné jako barchany, avšak jejich výběžky jsou spojené úzkým hřbetem.
V České Republice se pískové přesypy
vyskytují podél toku řek, a to hlavně na Pardubicku v okolí
Labe a jeho přítoků či podél Moravy (Hodonín). V Evropě je
nalézáme podél pobřeží Baltského moře či na Finském
pobřeží severního moře. Avšak všechny tyto přesypy jsou
podstatně menší než v místě jejich hlavního výskytu,
tedy v pouštích. Například v severo-západní části
Sahary, Libyjské poušti, je souvislá soustava dun Aba Mohariq
dlouhá 650km.
Význam mají jednak jako charakterizace klimatu,
zejména prodění vzduchu. Dále jsou to významná
archeologická naleziště a též zdroj písku.
